Ty nejlepší články rovnou do mailu

Strašák dietářů a sportovců: mentální anorexie

O mentální anorexii u žen je toho slyšet poslední dobou opravdu hodně. Naposledy (si) Eliška Bučková tuto nemoc přiznala asi dva roky poté, co z ní začala být jen kostra obalená kůží. Zrovna na tomto příkladu je krásně vidět, že vnitřní slepota nebo nepřipouštění si nemoci v kombinaci s tlakem na dokonalost svého těla, je průvodním a nebezpečným příznakem mentální anorexie. 

 

 

Čím to je?

Ženy častěji kupují různé lifestylové a módní časopisy. V nich mají neustále na očích vychrtlé modelky, články o prospěšných dietách a úžasném hubnutí a ve finále z informací v časopisech vyplývá, že čím hubenější, tím šťastnější "časopisové" ženy jsou. Kvůli předkládanému zkreslenému obrazu "ideálních žen" pak čtenářky začnou jednoduše porovnávat svůj vzhled s tím v médiích předkládaným. Odtud je pak už jen krůček k pocitu nespokojenosti sama se sebou a snaze být tou ideální časopisovou ženou.

Podobně mužům je v časopisech předkládán obraz ideálu jako vysportovaného silně maskulinního svalnatého chlapa bez jediného gramu tuku navíc. Místo článků o hubnutí se pak spíš dočtou o tom, jak co nejlépe nabrat hmotu a zároveň spálit tuk. Vypěstovaný perfekcionizmus a sociální definice mužnosti vede pány k touze být vždy dokonalý, perfektní, správný, akceptovaný, chválený, být na špici, mít všechno pod kontrolou. A jak vzhledově vypadá dokonalý chlap, to je přeci jasné z médií. Vzniká tak začarovaný kruh, touha a snaha mít co nejvíc svalů a co nejmíň tuku a být tak "ideálním" chlapem.

Podobně ale mentální anorexie může postihnout například úředníka, vědce nebo manažera, kteří se dostanou pod pracovní tlak a neumí si s ním poradit. To nejjednodušší je při pocitu pracovního selhání, snažit se "napravit" neúspěch jinde - a to právě třeba u sebe samého. Dokázat si, že zvládnu ve svém životě aspoň to, být sám dokonalý.

Cesta na dno

Po nějaké době, kdy muž vystřízliví z pocitu, že ideálu může snadno dosáhnout díky hodinám stráveným v posilovně a cpaním se proteinů, přijde pocit méněcennosti. Myšlenky typu: "Ideální chlap má přece na břiše pekáč buchet, tak to musím ještě zhubnout a budou u mě vidět taky." jsou pak už jen krůčkem od mentální anorexie nebo bigorexie - touhou po vypracovaném těle.

Následné hektické sportování a fyzická dřina postupně vytlačují ze života takto "postižených" všechny ostatní zájmy. Bez pohybu jsou jako na trní a pohyb nadřazují ostatnímu i ostatním. Postupně tak ztrácejí kamarády i partnerky. K tomu se samozřejmě omezují v jídle, protože jídlo je to špatné v jejich životě. To, co způsobuje tloušťku, a tedy jejich neúspěch.

Další průběh už je rychlý a podobný případům žen - anorektičkám. Anorektik udělá všechno pro to, aby docílil své představy o štíhlé postavě. V tomto bodě už je jeho vnímání vlastního těla narušené a on neuvěří tomu, že hubne. Neuvěří ani vám, ani sobě samému. Mění se způsob jeho chování ke svému okolí. Nervozita, přecitlivělost, podrážděnost a náladovost jsou hlavní charakteristiky, které ho vystihují. Ještě hůře je na tom po sexuální stránce. Ztrácí totiž zájem o milovaní, dokonce už o něm ani nepřemýšlí a nesní. Nemá na to síly - je příliš unavený.

Posledním varováním před kolapsem bývá u anorexie vypadávání vlasů a lámající se nehty. Postupem času přicházejí i o zuby. Se ztrátou tukové vrstvy už neustále trpí zimou, mají problém s regulací tělesné teploty. Navíc se k těmto potížím přidávají žaludeční problémy, bolesti hlavy, poruchy zraku a nepopsatelná nepřetržitá vyčerpanost.

V krajním případě můžou anorektici skončit totálním vyčerpáním nebo následně i v invalidním důchodu. A to je jenom ujistí v pocitu, který jejich nemoc vlastně spustil. Že jsou neschopní cokoliv udělat, že jsou méněcenní.

Prevence

Je potřeba naučit se znát své možnosti a limity svého těla. I když to zní jako klišé, v tomto případě je důležité se mít rád a vědět, že to, co je nám předkládáno jako "ideál" mužského nebo ženského těla, až na výjimky ve skutečném světě neexistuje. 

 

Co vy na to?