Syndrom vyhoření je dnes častý. Jak se mu bránit?

"Jsem úplně vyhořelý," můžeme poslední dobou slýchat stále častěji. Samotné vyhoření hodně lidí zaměňuje s únavou a jen používají tuto silnou frázi jako vyjádření toho, že jsou vyčerpaní, znechucení a otrávení ze své práce. Co když ale vyhoření není jen výmluvou?

Na konferenci Prevence syndromu vyhoření v zaměstnání, kterou zorganizovala společnost Multisport, zaznělo více zajímavých myšlenek a zkušeností, díky kterým se samotnému vyhoření dá předejít. A nebyly to jen prázdné fráze.

Syndrom vyhoření není sice oficiálně nemoc, ale jeho následky mohou být stejně závažné. Ohroženi jím jsou zejména lidé na pozicích, u kterých je vyžadována úzká spolupráce s ostatními lidmi a kde tedy vzniká často stres z této každodenní interakce. Stres také často souvisí se změnami na pracovišti nebo v náplni práce - lidé jsou často nuceni flexibilně dělat i činnosti, které je nebaví, nepočítali s nimi a nejsou jejich původní náplní práce. 

Syndrom vyhoření je důsledek přehnaně vysokých nároků kladených na jedince.

Apatie, ztráta zájmu o druhé, o práci i o rozvoj svého soukromého života, uzavírání se do sebe, ale i zdravotní komplikace spojené se stresem - to vše mohou být příznaky syndromu vyhoření. Následuje absolutní vyčerpání, pokles výkonnosti v práci, ale i v soukromých aktivitách, odcizení se kolegům i lidem blízkým. A spolu s tím i pocit apatie, nemožnosti cokoliv změnit a ovlivnit.

Dále čtěte: Tik v oku může značit únavu, ale i vážnější problémy

Workoholici pozor, jste první na řadě

Workoholismus je obvykle počáteční fáze syndromu vyhoření. Ačkoliv je společensky vnímán jako pozitivní (schválně si vzpomeňte, kdy jste v práci naposled slyšeli nebo sami někomu řekli obdivné "Tybrďo, ty ale pracuješ tvrdě"), jeho zásah do soukromého života už rádi přehlížíme. Nebo ho ani nemusíme na první pohled vidět - pokud tedy nejsme workoholici sami a neřešíme s kolegy pracovní záležitosti klidně i po půlnoci. Zatímco v práci takový člověk září, je oceňován za to, jak tvrdě dře, soukromý život i aktivity trpí. A i u takového člověka postupně začíná jeho nadšení pro práci opadat. Spolu s tím, jak přichází o svůj soukromý život, čas strávený s kamarády a rodinou nebo i sám se sebou, stává se více vyčerpaným a nevrlým.

Aktivní pohyb vás tentokrát nemusí zachránit

Vyhořením si prošla i Olga Šípková. "Brečela jsem, složila jsem se na lekcích a musela jsem navštívit i psychiatrii," prozradila na konferenci. A právě od psychoterapeutky si poslechla jedinou možnou radu: vaše hlava a tělo se nedá obelstít. Pokud tedy spoléháte na to, že se vyhoření dá předejít sportem, aktivitami a aktivním pohybem, musíme vás zklamat. Právě příklad Olgy Šípkové ukazuje, že k vyhoření se člověk může dopracovat i při aktivním životním stylu. 

Dále čtěte: Nenechte stres, aby vás převálcoval. Bránit se mu dá snadno

Jak se bránit vyhoření

Může se to zdát jako neřešitelná otázka. A přitom tipů je hned několik. Sebeuvědomění je rozhodně začátkem - jen vy si můžete sami připustit, že máte k vyhoření nakročeno a že s tím chcete něco udělat, než bude zle.

Když si připustíte, že už jste v některé fázi vyhoření nebo že k němu směřujete, použijte jeden krásný trik. Sepište si na papír všechny věci, které vám dodávají energii, odkud ji čerpáte. Na druhou stranu pak napište i veškeré věci, které vám tu energii berou.

Soustřeďte se na to, abyste postupně měli na svém seznamu více věcí, díky kterým energii získáváte a co nejméně těch, které vám ji berou. Díky tomu si zachováte životní balanc a nespadnete do kolotoče únavy a vyčerpání.

Dále čtěte: Tichý zabiják jménem stres - co vám hrozí a jak se bránit?