Už v roce 1945 se státy sdružené v rámci OSN shodly na založení Světové zdravotnické organizace, kterou většina z nás zná zkrátka jako WHO. WHO samo o sobě říká, že jejím úkolem je „dosažení všemi lidmi nejvyšší možné úrovně zdraví“. Což jí primárně dává za úkol monitorovat a co možná nejúspěšněji bojovat proti nemocem. Právě pro "všemi lidmi" je primárně zaměřena na choroby infekční, které mohou v krátém čase ohrozit velké množství lidí (aktuálně se zaměřujena monitorování nemocí jako SARS, AIDS, nebo malárie).

Jezte méně cukru, říkáme!

Ústava WHO definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody. Zaměřuje se tedy nejenom na lidské neduhy, ale i na jejich příčiny a možné předcházení. Například se tedy zasazuje za celosvětové zvýšení konzumace zeleniny. Nebo, a to je neméně zajímavé, snížení množství cukru ve zdravé stravě. O tom, jak je tato organizace důležitá, svědčí právě toto doporučení. V roce 2003, kdy WHO vydala zprávu, kde doporučila snížit cukr ve zdravé stravě o 10%, doslova vyvolalo válku mezi cukrovarníky. Všichni začali lobovat za anulování zrávy, nicméně svého nedosáhli, a tak je limit od tohoto roku snížen. I když se jedná pouze o doporučení, je z tohoto případu vidět, že i pro pouhé doporučení má WHO neobvykle velkou váhu.

Doporučila snížit cukr ve zdravé stravě o 10% doslova vyvolalo válku mezi cukrovarníky. Všichni začali lobovat za anulování zprávy, nicméně svého nedosáhli, a tak je limit od tohoto roku snížen.

O něco méně pozornosti se dostalo rozhodnutí snížit doporučené množství soli. Původních 6 gramů na dospělého denně bylo letos sníženo skoro o polovinu! Denně bychom tedy měli zkonzumovat méně než polovinu lžičky soli obsažené v celkové stravě. Cílem je zmenšit riziko srdečních chorob a mozkových příhod, jejichž přímá souvislost s množstvím konzumované soli byla prokázána.

Z uvedených dvou případů je zřejmé, že WHO nepředstavuje žádnou temnou organizaci řízenou podsvětím, ale organizaci pečující o naše zdraví. S oběma doporučeními nelze než souhlasit. U cukru, jehož kalorické hodnotě bychom se měli vyhnout obloukem, nás tak doporučení může maximálně potěšit. U soli je to velmi podobné. O konzumaci soli jsme se už zmínili například v našem článku o balkánském sýru. Při dietním jídelníčku je sůl skoro větším zlem. Díky ní se nám totiž v těle drží tekutiny a vše je pak vidět na výsledné váze. Při hubnutí, kde je motivace velmi podstatným faktorem, je pak každé zbytečné kilo na váze opravdovým neštěstím pro duševní stav. A v tomto případě mnohdy zbytečně.