Když se ozve žlučník, končí veškerá legrace

Dokud nevíme, že nějaký žlučník máme, je to pohoda. Jenže tohoto klidového, zdravého stavu žlučníku si obvykle dostatečně nevážíme a namísto abychom se ho snažili chránit a zachovali si zdraví jater i žlučníku i dál, ubližujeme jim svým nezdravým životním stylem. Jenže jakmile jejich ideální stav jednou narušíme, už nikdy náš život nebude jako dřív a budeme donuceni zcela radikálně změnit náš dosavadní životní styl i veškeré naše návyky.

Konec užívání si

Žlučník je v podstatě malý orgán, který je ukrytý pod játry. Právě s játry velmi úzce spolupracuje a snaží se zbavovat je žluči. Tato tekutina je pro naše tělo velmi důležitá, protože díky ní se z těla mohou vylučovat toxické látky a také zajišťuje trávení tuků a kontroluje správnou pohyblivost a funkčnost střev. Když je tedy žlučník v pořádku a tím pádem jsou i játra v pořádku, žije se nám spokojeně a nemusíme se omezovat v pojídání ani pití čehokoliv. Ale jakmile se stav žlučníku zhorší, což většina lidí pozná až po vážném žlučníkovém záchvatu, kdy s bolestmi skončí v péči lékařů, je konec všemu našemu bezuzdnému užívání si, přejídání se a pití rozličných nezdravých nápojů. Pokud nechceme, aby se náš stav ještě víc zhoršil, musíme okamžitě přejít na tvrdou a nekompromisní dietu.

Jen zdravě

Kdo má nemocný žlučník, ten většinou nemá v dobré kondici ani játra. Což si v drtivé většině případů způsobíme sami svým nezdravým životním stylem a stravováním (ovšem existují i geneticky dané výjimky). Takže léčba spočívá zejména v okamžité změně jídelníčku a přechodu na dietu, kdy je ze stravování vyloučeno vše mastné a příliš tučné, alkohol je nutné vynechat či omezit na příležitostné minimum, káva také není nejlepším nápojem a je ideální vyhýbat se stresu. Jen díky trvalému dodržování diety se vám podaří dostat žlučník zase do relativně dobrého stavu – ale pokud si i dál budete zahrávat a neuposlechnete dobrých rad lékařů, opět skončíte v jejich péči a bude to mnohem horší. Takže úplně nejlepším řešením je prevence, abyste o svém žlučníku nevěděli do konce svého života.