Ze všech stran, ze všech médií i od svých přátel a příbuzných slyšíme debaty o zdravém životním stylu, o tom, jak by se správně mělo jíst, co by se jíst a pít nemělo, jak často by se mělo cvičit. Teoreticky už bychom měli být všichni natolik znalí této problematiky, že bychom měli všichni být štíhlí a v dokonalé formě. Ale nejsme – spíš naopak. Jak je to vlastně možné?
Na ulici potkáváme spoustu lidí, u kterých se v duchu zhrozíme, jak jsou tlustí. Někteří mají „jen“ nadváhu, jiní už jsou morbidně obézní. Ale místo aby to tito jedinci řešili, vidíme je s plnými nákupními košíky nezdravých potravin, jedí ve fast-foodu a nejvíc času tráví doma na pohovce. Copak je jim to jedno? Je jim ukradené, jak si ničí zdraví, že si zkracují život a zapříčiňují si další a další problémy a nemoci? A bohužel ano – většinou je jim to jedno.
Život v bublině
Už jste možná slyšeli o takzvaných bublinách na sociálních sítích. To znamená, že mezi „přáteli“ máte jen lidi stejného smýšlení, přidáváte se do skupin se stejně naladěnými lidmi, shodujete se na svých názorech, podporujete se ve svých domněnkách. To je velmi nezdravé a způsobuje to pak spoustu problémů a nedorozumění v reálném životě.
Ovšem ve skutečnosti to může být velmi podobné. Pokud jste obklopeni jen lidmi, kteří vaši vysokou váhu neřeší, nemotivují vás ke cvičení a jen vám opakují, že je to přece jedno a v životě si máme užívat a dopřávat si to, co máme rádi, je to těžké. Když nikdo z vašich známých necvičí a sportem spíš opovrhují, těžko se vám bude chtít začít cvičit. Vliv okolí je tak silný, že svou váhá nebudete skoro vůbec řešit a dojdete k názoru, že je to v pořádku, že máte právo rozhodovat o svém těle a můžete vážit, kolik chcete – je to přece jen vaše věc.
Šokující prozření
V takových případech může člověka donutit začít něco se sebou dělat jen nějaký šok. Možná náhlá nemoc, kdy lékař rozhodne, že jeho váha už je životu nebezpečná. Může to být ale i seznámení s novým partnerem. Nebo přechod do jiné práce, do jiné školy. Zkrátka přejdete do jiné „bubliny“ - a lidé na vás náhle koukají skrz prsty a špitají si o tom, jak jste tlustí.
V tu chvíli to nejspíš začne vrtat hlavou i vám a začne vás to motivovat. Rozhodnete se, že už byste s tím opravdu měli něco začít dělat, že nechcete vyčnívat z kolektivu jen kvůli své tloušťce, že nechcete být terčem posměšků. Je to sice negativní motivace, ale i ta se počítá. Pokud se totiž rozhodnete začít hubnout, tedy jíst zdravěji a hýbat se, je to skvělé a vaše tělo to ocení. A vy vzápětí pochopíte, jak slepí a hluší jste do té doby byli a že jste se pod vlivem okolí snažili ignorovat fakt, že váš život může být úplně jiný a plnohodnotnější.