Za rozpoznávání vůní vděčíme limbickému centru mozku, to je ta část mozku, která ovlivňuje naše chování. Obecně se usuzuje, že mozek dokáže vnímat přibližně 300 druhů vůní, přičemž dámy mají výhodu a vnímají větší škálu vůní. V dnešní době je funkce čichu, jako jednoho z pěti základních smyslů, hodně nedoceněna. Nicméně pro naše předky šlo o schopnost rozhodující o jejich přežití. I proto sklízejí zastánci aromaterapie velkou část pozornosti, vždyť návrat k prapůvodním metodám chování je dnes tak moderní. Možná proto jste tak často slyšeli i o paleo dietě.

Samotná aromaterapie nemá jasně daný postup. Na každého jedince totiž působí vůně jinak. Velký vliv na to má takzvaná pachová paměť. Tu má prakticky každý z nás a může za to, že díky vůni se nám něco přepomene. Velmi obtížně si dokážeme vůni vybavit, například jak přesně to vonělo na našem oblébeném místě v dětství. Pokud se ale dostaneme do opačné situace, tedy ucítíme vůni, která je podobná té kterou máme zafixovánu, pomůže nám to vybavit i další detaily.

I když jsme psali, že aromaterapie nemá jasně daná pravidla, rozdělit bychom ji mohli. V zásadě jde o rozdělení podle účinku, tedy uklidňující, nebo povzbuzující. Stačí si jen vybrat například některou z nejpoužívanějších vůní, těmi jsou citronová tráva, levandule, cedrové dřevo, zázvor, santalové dřevo, borovice, jasmín, růže, či granátové jablko. Druhým dělením by mohlo být způsob aplikace aromaterapie. Za nejúčinější je považována masáž, kdy masáží dojde k ještě lepšímu uvolnění. Pokud jsme ale sami doma, stačí použít k aromaterapii inhalaci. Stačí si zapálit vonnou lampu, nebo spojit horkou koupel s pár kapkami vonného oleje.