Přecitlivělost je v naší populaci rozšířenější, než možná tušíte. Podle některých studií je přehnaně citlivých až dvacet procent lidí. Někdo to dokáže dobře skrývat a naopak se tváří jako mnohem méně empatický než většina populace, zkrátka nasazuje kamennou tvář. Ale skvělou ukázku přecitlivělosti můžeme vidět u těhotných žen, kde hormony zcela mění základ jejich psychiky a vnímání emocí. Často se přecitlivělost objevuje i během menstruace. Ovšem to jsou chvilkové výkyvy, které okolí daných žen zvládne nějak přežít.

Pokud je člověk přecitlivělý neustále, bývá to s ním leckdy těžké. Mnohem výrazněji a silněji reaguje na nejrůznější podněty, které většinová populace s klidem přechází. A takovými podněty mohou být klidně i jen takové banality jako jsou pachy, hluk či světlo. Jiné reakce bývají i tváří v tvář velké skupině lidí. A je tu i již zmiňovaná vyšší schopnost empatie, která často může být i psychicky náročná.

Citlivější nervový systém

Pokud si myslíte, že přecitlivělého člověka můžete změnit, pořád ho okřikujete, hádáte se s ním, debatujete o jeho nevhodných reakcích a snažíte se ho přetáhnout na stranu „normálních“ lidí, nejspíš neuspějete. Přecitlivělost totiž není žádná porucha ani duševní nemoc, jde zkrátka o to, že nervový systém daného člověka je citlivější či vnímavější k okolním podnětům. A to k jakýmkoliv. S tím nic neuděláte, maximálně se dotyčný může naučit přetvařovat. Což ale jeho psychice nebude svědčit už vůbec, protože zkrátka potřebuje prožívat své intenzivní emoce.

Proto pokud se to týká vás nebo někoho z vašeho okolí, přestaňte s tím zkoušet bojovat. Berte se (nebo jeho), jací jste. Každý člověk je jiný a nejste v tom rozhodně sami. A záleží jen na vašem okolí, jestli se odhodlá rozdílnost akceptovat nebo se od vás odvrátí.