Myslete víc na sebe, budete šťastnější i uvolněnější

Spousta z nás má pocit, že musíme pro ostatní lidi udělat všechno, co je v našich silách. Musíme pečovat o rodinu, postarat se o domácnost, splnit všechny povinnosti, věnovat se partnerovi, plnit přání svých nadřízených, vymýšlet rodinnou zábavu a zajišťovat šťastný život svých bližních. Ale takoví lidé skoro nemyslí sami na sebe a zanedbávají se. Což pak může vést k různým psychickým obtížím, pocitu zoufalství a nakonec až k pomoci samotného psychiatra.

Je těžké odmítat žádosti a prosby osob kolem nás. Každý pořád něco potřebuje, úkoly a přání se neustále nabalují a není skoro v silách jednoho člověka všem a všemu vyhovět. Ale přesto se o to velmi snažíme. Když nám zaměstnavatel dá práci přesčas, tak se pokoušíme vyhovět mu, i když nás to vysiluje a raději bychom dělali něco jiného a odmítli ho. Doma děti pořád něco potřebují, včetně pozornosti a péče. Do toho volají kamarádky s žádostmi o rady a pomoc, je nutné řešit spoustu praktických věcí. A tak se ocitáme v kolotoči, který nikdy neustává a který nedokážeme zastavit. Což je ale špatně, protože člověk nemá povinnost starat se jen o ostatní.

Řekněte ne

Je těžké naučit se odmítat různé žádosti. Ale když víte, že to nestíháte a budete to dělat na úkor něčeho jiného, řekněte NE. Žadatel to jistě pochopí. A je jedno, jestli to řeknete zaměstnavateli nebo partnerovi. Nemůžete se kvůli nim přetrhnout nebo dokonce zbláznit.

Stejně tak je vhodné neviset věčně na telefonu. Jste pořád v dosahu, každý po vás neustále může něco chtít. Ostatní „vidí“, že máte telefon v ruce a vynucují si vaši pozornost a okamžitou odpověď. Jen těžko se kamarádce odpovídá, že nemáte čas, ať neobtěžuje – takže jí nejspíš vyhovíte. Pokud už toho máte nad hlavu, tak telefon prostě odložte. Dejte ho do jiné místnosti nebo vypněte. Uvidíte, jakou rázem pocítíte úlevu, že jste konečně sami.

Čas pro sebe

I když je jasné, že toho máte hodně a spoustu věcí nemůžete odložit nebo odmítnout, tak to neznamená, že to musíte dělat na úkor svého psychického zdraví či sociálních kontaktů. Musíte se naučit naslouchat svému tělu a vyhovět mu. Musíte si uvědomit, že důležitější než ostatní lidé jste vy sami – pokud se z toho všeho zhroutíte, tak už nikomu nepomůžete. Takže když vám tělo jasně říká, že si potřebuje odpočinout, vyhovte mu. Když se vám klíží oči, nevařte si další kávu a jděte si lehnout. Když vás vytáčí něčí neustálé prosby, řekněte mu to. Vysvětlete svému okolí, že na prvním místě jste vy a hodláte se starat i sami o sebe. Ti rozumní to pochopí – a bez těch ostatních se obejdete.