Výchova dětí není snadná. Naopak, je to možná ta nejtěžší práce, kterou na světě najdete – a zvládnout ji dobře, kvalitně a plnohodnotně není vůbec snadné. Zvlášť když na ni má každý svůj názor, který vám jistě vnucuje jako ten jediný správný. Víte, jestli na to jdete správně nebo už své děti spíš rozmazlujete?

Určitě se shodneme, že rozmazlování není správné. Ale jak najít hranici mezi milujícím vztahem plným láskyplné péče a právě zbytečným a v konečném důsledku i škodlivým rozmazlováním? To je velmi těžké a hranici, kdy už „je to moc“ si musí každý rodič najít sám. A ve svém vlastním zájmu i v zájmu dítěte by ji neměl nikdy překračovat.

I když se totiž dítě rozmazlovat s chutí nechá a rodičům to přináší pocit zadostiučinění (že pro své dítko udělají první poslední a jsou tedy těmi nejlepšími rodiči), dítě brzy pochopí, jakou moc tím nad svým rodičem získává.

Co už je rozmazlování?

Pokud si nejste jistí, jestli své dítě rozmazlujete nebo ne (a vaše okolí vám tvrdí, že rozhodně ano, zatímco vy nesouhlasíte), poznáte to podle této jednoduché poučky: o rozmazlování se jedná tehdy, když rodiče dětem dávají věci, které si nezaslouží, nebo když jim pokaždé vyhoví v jejich požadavcích, a to aniž by je učili odpovědnosti a samostatnosti.

Jak nerozmazlovat?

Přijde vám, že nerozmazlovat vaše miláčky je hrozně těžké, protože vy jim prostě chcete vyhovět? To je na jednu stranu pochopitelné, ale na druhou stranu byste je měli učit právě samostatnosti a zodpovědnosti, trpělivosti, určité sebereflexi a skromnosti. Chcete konkrétní příklad?

• Nechte je plnit úkoly a být odpovědné za jejich chování
• Nechte je „trpět“ za následky jejich chyb a neustále je jen neomlouvejte
• Nastavte jim přiměřené limity a hranice
• Učte je, jak se mají starat o své věci i o sebe a pořád je neobskakujte