Možná je to hodně dáno i naší výchovou. Nejen v naší zemi, ale hlavně na východ od nás, bylo zvykem, že žena se podřídila svému muži, starala se o domácnost, děti i zahradu, vyhověla potřebám manžela, nakoupila, o vše se postarala a k tomu samozřejmě chodila do práce. Kde byly její vlastní potřeby? Kde byl čas, který by mohla věnovat sama sobě? I když ho možná v mládí měla dostatek, s přibývajícím počtem dětí a kupícími se starostmi se smrskl na minimum. A tak je tomu u mnoha žen dodnes. Smutným faktem je, že jsou s tím většinou zcela smířené.

Změňte se

Pokud si myslíte, že je správné mít na prvním místě své blízké, úklid, domácnost a tak dále a vy jste až kdesi vzadu, protože vaše osoba a vaše vlastní štěstí nejsou podstatné, tak se hluboce mýlíte. Z takového života nevzejde nic dobrého a člověk, který zanedbává sám sebe, začne časem zanedbávat i ostatní. Nebude mít energii starat se o nikoho, nebude k tomu mít chuť, bude se vnitřně užírat, trápit se výčitkami, bude mu chybět volný čas a čas na sebe sama. Proto své zažité zvyky, kdy se odsouváte až kamsi dozadu za všechny ostatní, změňte, dokud ještě není pozdě.

Pečujte o sebe

Vaší rodině, kterou jste až dosud starostlivě obletovali, to možná přijde šokující. Jak je možné, že maminka tráví hodinu v koupelně líčením, když jindy to zvládá za pět minut? Proč tu kávu pije s časopisem v ruce a ignoruje okolí, když jindy ji zvládá vypít za pochodu? Proč si kupuje nové šaty, když je stejně na zahradě moc neunosí? Takové otázky vás mohou zahrnovat. Stejně jako výčitky bližních. Ale snažte se, aby to pochopili. Vysvětlete jim, že se už nechcete upozaďovat, že i vy máte právo na štětí a spokojenost, na chvíli oddychu, na svůj vlastní život.

Nestyďte se pečovat o sebe, uspokojovat své potřeby a touhy, a to i kdyby to mělo jít trochu na úkor rodiny. Ti osvícení totiž vědí, že když jste šťastná vy, tak můžete štěstí rozdávat dál a bude šťastná i vaše rodina. A vaši blízcí brzy pochopí, že ta změna je ku prospěchu všem a že vám musejí dát trochu volnosti.