Jsou proteinové verze potravin opravdu zdravější?

Proteinové tyčinky a proteinové nápoje jsou parťáci sportovců už dlouho. Poměrně nově ale začínají výrobci nabízet široké veřejnosti v supermarketech proteinové verze klasických potravin - na pultech tak najdete proteinové susšenky, proteinovou mléčnou rýži, proteinový pudink nebo proteinový jogurtový nápoj. Je ale dobré si jich nakoupit větší zásoby v dobré víře, že jsou přecijen zdravější?

Zpátky do minulosti

Ono je celkem logické, že zrovna proteinová verze potravin teď frčí. Před pár lety podobný boom zažily "light" verze, kterými se výrobci snažili povzbudit své prodeje. Ne vždy takový "light" výrobek byl zdravější než původní. 

Začalo to u jogurtů, kdy se objevily na pultech jogurty se sníženým obsahem tuku vzbuzující pocit, že když si takový jogurt dáme, děláme jedině dobře pro své zdraví. Jenže snížený obsah tuku vede logicky k méně výrazné chuti, a tak výrobci přidali množství cukru. A to už v "light" verzi moc nekomentovali.

Nyní, kdy "light" verzi už bereme jako samozřejmost, se nás marketéři snaží zaujmout jinak.

U největšího výrobce coly na to šli jednoduše - ponechali "light" verzi a k ní přidali "zero" propagované jako trendy nápoj. Nikdo po shlédnutí reklam moc nepátrá, co všechno za umělá sladidla takový nápoj obsahuje a jaký vlastně mají vliv na organismus. Když je to zrovna teď trendy, je fajn si to dopřát. Nebo ne?

A právě nyní je trendy sportovat, chodit do posiloven nebo na různé hodiny bodypump a k tomu dodržovat zásady zdravého životního stylu.

Téměř každý zná základní rozdělení základních živin na sacharidy, tuky a bílkoviny (nebo chcete-li proteiny). Obsah každé z nich musí být uveden na obalu potraviny a jsou tak krásně na očích.

Kterou jinou z těchto tří složek by měli výrobci propagovat, než právě protein? Zkuste si to jen představit - na pultech obchodů by na sebe upozorňovala novinka "Sacharidový jogurtový nápoj", vedle něj "Pudink se zvýšeným obsahem cukru" nebo třeba "Tukové chipsy".

Je tak poměrně snadné pochopit, že zvýšením obsahu bílkovin v klasických potravinách a speciálním označením se i výrobci snaží svézt na vlně popularity.

 

Zdravější? Rozhoduje postup při výrobě

Vzbuzují proteinové verze potravin právem představu, že jsou zdravější? Tady bychom potřebovali od výrobců vědět více detailů, jaké proteiny používají k obohacení původní potraviny. Často se na obalu dočteme pouze, že součástí složení proteinové verze je "mléčná bílkovina". A v tom právě může být pořádný háček.

Výrobci totiž nějak musí dávku proteinů dostat do výrobku. Ale kde takové proteiny vzít? Buď přírodní cestou - pak by museli přimíchávat do výrobků ideálně tvaroh (nejkvalitnější proteiny), což se ne vždy dá - nebo tou mechanickou či chemickou.

Pro představu zkusíme velmi zjednodušeně popsat, jak se mléčné bílkoviny - kaseináty -získávají z mléka tou levnější chemickou cestou:

  • pasterizace
  • odstředění
  • okyselení kyselinou sírovou a chlorovodíkovou
  • zahřátí na vysokou teplotu 135 stupňů
  • neutralizace kyselosti louhem nebo hašeným vápnem

Ještě vás nepřešla chuť na proteinovou verzi potravin? Ani nemusí, právě tyto bílkoviny jsou používány v potravinářství hodně často - obvykle tam, kde cena musí zvítězit nad kvalitou.

U dražší mechanické cesty se kasein filtruje - a to hned několikrát a důkladně (membránovou filtrací, ultrafiltrací). Nepoužívají se tak kyseliny ani vysoké teploty, které by narušili strukturu bílkovin. I tak se ale nemůže vyrovnat přírodnímu kaseinu.

Jak poznáte, který postup byl použit pro získání proteinů u potravin? Těžko. Výrobci nemusí tento postup uvádět. Pouze pokud uvidíte ve složení "kaseinát vápenatý" nebo "kaseinát sodný", byla použita chemická cesta získání bílkovin. Obvykle ale skrývají výrobci vše pod označení "mléčná bílkovina".

Marketing je king

V případě proteinových verzí klasických potravin vyhrává jednoznačně marketing. Doteď si všichni pochutnávali na normálním pudinku a nikoho (kromě zarytých sportovců) ani nenapadlo shánět se po proteinové verzi. Najednou tu během posledních pár měsíců máme záplavu novinek, samozřejmě dražších, které hrdě ukazují nápis "PROTEIN".

 

Proteinové verze potravin jsou tak spíše skvělým marketingovým tahem než nějakými extra zdravějšími novinkami. Obvykle jsou dražší než původní výrobky, a tedy i přináší více peněz výrobcům. Zároveň pomáhají budovat v myšlení lidí představu, že zrovna tato značka myslí i na naše zdraví a podporuje lepší životní styl.

Pokud obsahují kvalitní bílkoviny, mohou být pro organismus přínosem a dodat mu stavební jednotky, které potřebuje. V případě honby za cenou je ale využitelnost těcho přidaných bílkovin minimální, a tedy i výrobek označený jako "proteinový" nemusí nutně znamenat zdravější.