Deset tisíc kroků denně zná dnes snad každý – i když tohle číslo, už bylo vyvráceno několikrát. Jenže kdo na ně má v listopadu, kdy se po páté hodině stmívá, čas? Japonští vědci přišli s jednodušším receptem: půl hodiny chůze, ve které se střídá svižné a pohodové tempo. Výsledky jejich studií jsou přesvědčivé tak moc, že se z „japonské chůze“ stal celosvětový trend.
Co je japonská intervalová chůze
Metodu vyvinuli fyziologové Hiroši Nose a Šizue Masuki z univerzity Šinšú v Macumotu. Princip je jednoduchý:
- 3 minuty jdete rychle – tak, abyste se zadýchali a mluvení vás stálo úsilí. Na stupnici námahy od 1 do 10 jste zhruba na sedmičce. Tohle pravidlo už určitě znáte, při chůzi, pokud chcete spalovat, musíte být shopni mluvit.
- 3 minuty jdete pomalu – vydýcháte se, ale nezastavujete.
- Celé to pětkrát zopakujete. Vyjde to na 30 minut, ideálně alespoň čtyři dny v týdnu – opakování zkrátka vytváří návyky a ty jsou základy všeho.
Proč právě tři minuty? Vědci zjistili, že delší rychlé úseky už starší účastníci studie nezvládali a přestávali tréninku věřit. Tři minuty jsou dost dlouhé na to, aby se srdce i svaly pořádně zapojily, a zároveň dost krátké, aby je zvládl téměř každý. Dvacet minut je tedy základ, kde se začíná spalovat (i když je to individuální a bez přesného měření to nezjistíte). Třicet přidá právě tu spalovací jistotu.
Co ukázaly studie
V původní studii z roku 2007 chodili lidé ve věku kolem 60 let pět měsíců buď intervalově, nebo stále stejným středním tempem. Skupina s intervaly dopadla výrazně lépe:
- síla stehenních svalů jim vzrostla zhruba o 13 až 17 % – jsou to jedny z největších svalů, jejich růst podpoří celkové hubnutí
- aerobní kondice (maximální spotřeba kyslíku) se zlepšila asi o 8 až 9 %
- klesl jim krevní tlak v klidu.
U lidí, kteří chodili stejnou dobu, ale rovnoměrně, se nic podobného neobjevilo. Na původní práci navázala řada dalších studií s tisíci účastníky, podle kterých intervalová chůze pomáhá i s hladinou cukru v krvi a s kvalitou spánku.
Je fér dodat, že většina výzkumu proběhla na starších Japoncích a některé studie byly malé. Princip střídání zátěže a odpočinku je ale dobře známý z běžeckého a kondičního tréninku, takže není důvod, proč by nefungoval i u mladších lidí.

Proč to funguje lépe než pohodová procházka
Chůze je skvělá, o tom jsme psali už v článku Posilovna není třeba, do kondice vás dostane i chůze. Pokud ale chodíte stále stejným pohodlným tempem, tělo si na zátěž rychle zvykne a přestane se zlepšovat. Rychlé úseky ho opakovaně vytáhnou z komfortní zóny – srdce pracuje víc, zapojí se více svalových vláken a tělo se musí přizpůsobit. Pomalé úseky mezi nimi zase zajistí, že vydržíte celou půlhodinu a druhý den nebudete mít chuť to vzdát.
Navíc 30 minut je časově mnohem dostupnější než 10 000 kroků, které obvykle znamenají hodinu a půl chůze. Kolik kroků denně skutečně potřebujete, jsme rozebírali v článku Kolik kroků ujít za den?
Jak začít
- Rozehřejte se. Prvních pár minut jděte normálním tempem, ať se svaly a klouby zahřejí. V zimě to platí dvojnásob.
- Najděte své rychlé tempo. Nejde o závodní chůzi ani o běh. Měli byste být schopní říct krátkou větu, ale ne si povídat.
- Hlídejte čas. Nastavte si v telefonu nebo hodinkách intervalový časovač na 3 + 3 minuty, ať nemusíte neustále kontrolovat hodiny. Hodí se i playlist, ve kterém se střídají rychlé a pomalé písničky.
- Začněte pozvolna. Pokud jste se dlouho nehýbali, začněte třemi opakováními (18 minut) a postupně přidávejte.
- Buďte pravidelní. Efekt přichází po týdnech, ne po jedné procházce. Čtyři dny v týdnu jsou cíl, ale i dva jsou lepší než žádný.
Intervalová chůze v zimě
Krátký den není výmluva. Půlhodinu zvládnete o polední pauze, cestou z práce (vystupte o pár zastávek dřív) nebo večer pod pouličním osvětlením. Oblékněte se do vrstev, protože v rychlých úsecích se zahřejete, a vezměte si boty s dobrou podrážkou – na zmrzlém chodníku je rychlá chůze riskantnější než na suchém. Ideální je něco na zip, umožní regulovat teplotu rychle a efektivně. Když je venku opravdu nevlídno, poslouží i běžecký pás s měnící se rychlostí nebo sklonem.
Na co si dát pozor
Intervalová chůze je bezpečná pro naprostou většinu lidí. Pokud ale máte nemoc srdce, vysoký krevní tlak, potíže s klouby nebo jste dlouho nesportovali, poraďte se před začátkem s lékařem. A pokud vás při rychlé chůzi začne bolet na hrudi nebo se vám zatočí hlava, zpomalte a zastavte. S pokročilým věkem začíná být i chůze riziková, ideálně tedy chodit ve dvou a víc. Bude to i větší zábava.
Nejlepší na celé metodě je, že nepotřebujete permanentku, vybavení ani spoustu času. Stačí boty, půl hodiny a stopky. Zkuste to tento týden alespoň dvakrát – možná zjistíte, že vás obyčejná procházka přestane bavit.
Zdroj: Nemoto K. et al., Effects of high-intensity interval walking training on physical fitness and blood pressure in middle-aged and older people, Mayo Clinic Proceedings, 2007.