Polský bigos umí překvapit
Jedním z nejznámějších pokrmů, které si v polsku můžete dát, je jejich bigos. Lidé se přou, jestli je bigos polévka, nebo už hlavní chod. Ať je to jakkoliv, z pohledu zdravého jídelníčku na tom vůbec není zle. Bigos je něco mezi naší zelňačkou a segedínským gulášem. Základem je kysané zelí, které je v polské kuchyni velmi oblíbené. K tomu se přidává maso, brambory a různá zelenina. Právě kysané zelí je u tohoto jídla důvodem, proč ho klidně doporučíme.
Zelí obsahuje řadu vitamínů, mezi které patří vitamín C a K, ale mezi velké benefity patří i obsah vlákniny. Díky němu vás zasytí na dlouhou dobu a pomáhá chránit před kardiovaskulárními chorobami i zvyšováním hladiny „špatného“ LDL cholesterolu v krvi.
Slovenské halušky chutnají, ale štíhlé postavě neprospějí
Komu by se nevybavily brynzové halušky, když se mluví o Slovensku? Pokud bychom vzali klasický recept, tak takové halušky nás rozhodně při dietě nepodpoří. Prakticky je to pouze mouka a brambory, takže spousta sacharidů. K tomu navrch pořádná porce slaniny, tedy skoro samý tuk.
Celé jídlo alespoň trochu zachraňuje brynza. Tento sýr vyrobený z ovčího mléka má skvělý poměr tuků a bílkovin. A tak nakonec výsledný pokrm nemusí být tak nedietní, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Navíc se v poslední době na jídelním lístku objevují dietnější varianty brynzových halušek, kde je klasická mouka nahrazena celozrnnou nebo například špaldovou.
Rakouský řízek je lepší než český
Vídeňský telecí řízek je rozhodně pokrm, který umí zaujmout. I proto se na něj jezdí klasicky do Vídně, kde jej umí perfektně naservírovat. Smažený v přepuštěném másle a z telecího masa – to z něj dělá doslova turistickou atrakci, ale zároveň i dietnější variantu, než je ta česká.
Smažení v přepuštěném másle je jednou z lepších variant, protože právě přepuštěné máslo má vysoký bod zakouření, a tedy se tolik nepřepaluje.
Telecí maso je sice také vcelku dietní varianta, ale nic naplat, z řízku zdravé jídlo neuděláte.
Německý eintopf zachraňují luštěniny
V Německu naprostá klasika, která se podává klidně i v neděli. Eintopf, v překladu „jeden hrnec“, je zkrátka všeho hodně smíchaného v jednom hrnci.
Jde vlastně o polévku, která se buď vaří jako čerstvá nebo se klidně použijí zbytky z předchozích jídel. Klidně by se vaření takového jídla dalo přirovnat k tomu, když vařil pejsek s kočičkou -zkrátka přidáte všechno, co zrovna máte po ruce.
Proti polévkám obecně nemůžeme nic namítat, jsou zdravé a dokáží zasytit. Vždyť i my na ně často přinášíme recepty. Jediným záporem tak může zůstat, že eintopf obvykle obsahuje i němci tolik milovanou uzeninu. Klobásy a salámy, nakrájené na malé kousky dodají sice polévce chuť, ale zároveň i zbytečný tuk.
Vše zachrání ale luštěniny, čočka nebo fazole v takové polévce nesmějí chybět. Díky tomu dodají důležitou vlákninu a nakonec tohle jídlo posouvají na mezi ty, které bychom klidně doporučili.
Česká klasika raději ne
I když se v poslední době vedou diskuze, co vlastně tím klasicky českým jídlem je, asi nejčastěji slyšíme, že jím je pravé české vepřo-knedlo-zelo.
Polsko jsme chválili, že používají zelí, ale u tohoto jídla už s pochvalou neobstojíme. Klasická porce vepřo-knedlo-zelo totiž toho zelí zas tolik neobsahuje. A když už, tak je poctivě zalitá množstvím vypečeného tuku z masa. Houskové knedlíky, kterou jsou zkrátka jen pořádnou porcí mouky, to určitě nezachrání. Co se masa týká, vepřové mezi nejdietnější varianty příliš nepatří. Navíc se nejčastěji setkáme s vepřovou krkovicí, která je díky množství tuku jednou z těch dietně horších možností.
Zkrátka, nic naplat, naše klasika může chutnat cizincům, ale ti ji budou brát spíše kuriozitu, než jako něco, co by si doma dali v neděli. Nás toto jídlo řadí na poslední místa pomyslného žebříčku dietních jídel.



