Na každého čas od času padne splín, máme náladu pod psa, nic se nám nechce, nic nás nebaví a lámeme nad sebou i nad světem hůl. Tento stav se postupně zlepšuje a chvíli se možná cítím zase dobře. Ale jen dokud do smutku neupadneme znovu. Přitom je to možná úplně zbytečné, protože stačí jen málo a můžeme být šťastní a spokojení se sebou i svým okolím poměrně rychle. Stačí jen vědět, jak na to.

"Proč to vlastně děláš?" - "Prostě mě to baví." I tak se dá snadno popsat vnitřní motivace, tedy právě ten faktor, který nás podporuje dělat věci, přestože z nich neplyne žádná očividná odměna. Je to "prostě proto", co děláme je pro nás samotné zajímavé a užíváme si to, aniž bychom dostaneli něco na oplátku. Odměnou je pro nás totiž samotná činnost. Co nás tedy pohání a nutí dělat věci „prostě proto“?

Běh dnes patří mezi nejoblíbenější sporty – běhají celebrity, běhají obyčejní lidé na dovolených na písčitých plážích, někteří běhají v pět hodin ráno, jiní si jdou zaběhat na pás do posilovny. Kdo neběhá, jako by nebyl. Jenže existuje spousta lidí, kteří běhání doslova nenávidí a už z principu ho odmítají. Právě těm je věnován tento článek – v něm vám totiž poradíme, jak si právě tenhle pohyb můžete naprosto nenásilně oblíbit.

Hubnutí po čtyřicítce už nejde tak snadno, jako když vám bylo dvacet. To jste hubli téměř sami od sebe, nemuseli jste tolik dřít a pravidelně cvičit, nemuseli jste se příliš omezovat v jídle. Stačilo jen na chvíli vynechat sladkosti a tučné večeře a pár kilo bylo rázem dole. Ve čtyřiceti a vyšším věku už to takto snadno nefunguje, proto je řada žen (ale i mužů) ze svého těla nešťastných. Místo toho, aby na šli na hubnutí s rozvahou, dělají nevědomky jednu chybu za druhou.

Většinou se dočítáme, že bychom se měli hýbat aspoň půl hodiny, a to minimálně třikrát týdně. Jinak to prý nemá vliv na naše zdraví a nepomůže nám to ani zhubnout. Jenže donutit se cvičit pravidelně a navíc ještě několikrát do týdne je velkou zkouškou vůle, u které řada z nás propadne.

Lidé jsou různí, takže někdo je ve společnosti i tváří v tvář zcela neznámým jedincům úplně v pohodě a zvládne s nimi konverzovat naprosto bez problémů. Jsou ale také lidé, kterým dělá problém veřejně přečíst i básničku, hned se jim rozklepou kolena, polije je horko, zpotí se a jejich projev je plný přeřeků a zakoktávání. Jsou to zkrátka trémisté a tahle jejich vlastnost jim dost často komplikuje život. Dá se s tím něco dělat?

Zkusili jste si někdy představit svůj den bez jediného pohledu na hodinky? Bez kontroly hodin na počítači, na ulici, v tramvaji, prostě den úplně bez potřeby vědět, kolik je hodin. Pro většinu lidí je to bláznivá představa, proto se nemusíte bát odpovědět, že si něco takového nedokážete představit.

Všichni víme, že hubnutí bez cvičení není možné. A nebo možné je, ale jeho výsledky nejsou dlouhodobé a původní váha se vám nejspíš brzy vrátí, a to i s nepříjemným jo-jo efektem. Jenže jak se donutit cvičit, když na to nejste zvyklí, nebaví vás to a jste zkrátka lenoši?