Hubnutí po čtyřicítce už nejde tak snadno, jako když vám bylo dvacet. To jste hubli téměř sami od sebe, nemuseli jste tolik dřít a pravidelně cvičit, nemuseli jste se příliš omezovat v jídle. Stačilo jen na chvíli vynechat sladkosti a tučné večeře a pár kilo bylo rázem dole. Ve čtyřiceti a vyšším věku už to takto snadno nefunguje, proto je řada žen (ale i mužů) ze svého těla nešťastných. Místo toho, aby na šli na hubnutí s rozvahou, dělají nevědomky jednu chybu za druhou.

Stresu máme v dnešní době kolem sebe až až. Neustále nás obklopuje a zachovat tak vždycky chladnou hlavu a být v klidu, se občas zdá jako naprosto nemožné. Jenže ono to jde, i proti stresu je snadná obrana. Jen si ho nesmíte připustit a k tomu se stačí naučit základy, jak se proti němu bránit.

Většinou se dočítáme, že bychom se měli hýbat aspoň půl hodiny, a to minimálně třikrát týdně. Jinak to prý nemá vliv na naše zdraví a nepomůže nám to ani zhubnout. Jenže donutit se cvičit pravidelně a navíc ještě několikrát do týdne je velkou zkouškou vůle, u které řada z nás propadne.

Lidé jsou různí, takže někdo je ve společnosti i tváří v tvář zcela neznámým jedincům úplně v pohodě a zvládne s nimi konverzovat naprosto bez problémů. Jsou ale také lidé, kterým dělá problém veřejně přečíst i básničku, hned se jim rozklepou kolena, polije je horko, zpotí se a jejich projev je plný přeřeků a zakoktávání. Jsou to zkrátka trémisté a tahle jejich vlastnost jim dost často komplikuje život. Dá se s tím něco dělat?

Všichni víme, že hubnutí bez cvičení není možné. A nebo možné je, ale jeho výsledky nejsou dlouhodobé a původní váha se vám nejspíš brzy vrátí, a to i s nepříjemným jo-jo efektem. Jenže jak se donutit cvičit, když na to nejste zvyklí, nebaví vás to a jste zkrátka lenoši?

Kdo se na svět dívá pozitivně, tomu se nejen žije lépe, ale dožívá se obvykle i vyššího věku. Věční mrzouti, stěžovatelé, protivové a rýpalové, kteří jsou neustále negativní, jsou většinou sami, z ničeho nemají radost a nikdo je nemá příliš v lásce. Nebuďte proto takoví. Poradíme vám, jak se za všech okolností můžete na svět i na vaše problémy dívat pozitivně a jak se vám díky tomu bude i lehčeji dýchat.

Na začátku plní energie, natěšení na každý pohyb, který vás čeká, šťastní z každé kapky potu, která z vás ukápne. Po nějaké době právě naopak. Nic se vám nechce, těšíte se víc na cestu z fitka než na samotné cvičení... Dáme vám tip, co v takovém případě nejlíp dělat.

Často říkáme, že máme depresi. Přitom skutečnou depresí, jak ji charakterizují psychiatři a psychologové, trpí jen zlomek lidí. Na každého z nás ale čas od času padne takový divný, tíživý stav, kdy se nám nic nechce, jsme unavení, malátní, neschopní soustředit se a máme pocit, že náš život nestojí vůbec za nic. S takovým stavem je třeba zatočit hned v začátcích, aby nepřerostl ve skutečnou depresi a neničil nám zbytečně život.